Autor: Jana Ondráková, Alena Pavlásková, Luboš Tesař
Klíčová slova: chyba, učitelé, výuka cizích jazyků, korekce chyb, studenti učitelství cizích jazyků
Abstrakt: Oprava chyb patří k nejčastějším činnostem učitelů při výuce cizího jazyka. V odborné literatuře nacházíme mnoho příkladů subjektivního hodnocení žákovského výkonu, proto je třeba se nácvikem oprav chyb zabývat již v pregraduální výuce učitelů. Příspěvek prezentuje výsledek průzkumu na vysoké škole, ve kterém se k problematice práce s chybou vyjadřovali studenti. Zkoumány byly jejich teoreticky nabyté zásady pro výuku cizího jazyka v porovnání jejich postoje k opravě vlastních chyb při učení se cizímu jazyku. Inspirací k realizaci výzkumu byly obdobné výzkumy v zahraničí (Kleppin, 1989 a Gnutzmann a Kiffe, 2000), které zjišťovaly vztah studentů k opravám chyb během samostatného ústního projevu v cizím jazyce a reakce studentů na chyby vyučujících. Po vzoru zahraničních autorů jsme aktualizovali a doplnili původní dotazník, který jsme distribuovali mezi studenty Univerzity Hradec Králové. Jedná se o kvantitativní výzkum (uzavřené otázky) s prvky kvalitativního výzkumu (otázky s otevřenými odpověďmi). V současné době probíhá statistické vyhodnocování dat dotazníku, které přinese odpovědi na otázky zda, jak často, jakou formou a kým chtějí být studenti během samostatného ústního projevu opravováni, co považují za nejefektivnější druh opravy a jaké jsou jejich reakce na výskyt chyb v jazykovém projevu učitelů, jež nejsou rodilí mluvčí jazyka.