Autoři: Doc. PhDr. Isabella Pavelková, CSc.
prom. mat. Alena Škaloudová, Ph.D.
Anotace: Výzkumy zaměřené na motivaci žáků ve škole opakovaně upozorňují na silný globální motivační faktor: postoj žáků k předmětu. I při rozhovorech s žáky můžeme často slyšet razantní hodnocení vyučovaných předmětů: nezáživný, zbytečný, zajímavý, potřebný, nudný, ztráta času, lehký, důležitý, “opruz” atd. atd. Na různý postoj žáků k jednotlivým předmětům a na specifický charakter jednotlivých předmětů z hlediska motivačních možností upozorňují i učitelé: “Můj předmět nemají u přijímaček a tak na něj již kašlou.” “Pár dětí fyzika zajímá, ostatním fyzika nic neříká.” Přitažlivost předmětu a úroveň motivovanosti žáků je ovlivněna celou řadou činitelů, jmenujme alespoň některé: specifický charakter předmětu a jeho pojetí v osnovách (matematika x tělesná výchova), žákova zdatnost (schopnosti) pro jednotlivé předměty, obtížnost předmětu, náročnost učitele (hodnotící strategie), učitel a jeho vyučovací postupy, struktura motivačních dispozic žáka a zájmová zaměření, subjektivně vnímaný smysl (význam) předmětu. Otázka, jakou úlohu sehrává ve vytváření žákovských postojů k předmětu (souhrnnou motivaci) učitel, není nová. Velmi inspirativní je především metodika zjišťování postojových charakteristik, kterou vypracoval V. Hrabal (1988) při rozpracování autodiagnostických postupů pro učitele. Pomocí této metodiky bylo realizováno před patnácti až dvaceti lety několik dílčích výzkumných sond, které mapovaly postoj žáků k předmětům na druhém stupni ZŠ. Na tyto výzkumné sondy jsme navázali systematičtěji realizovaným projektem mapujícím postoje žáků k předmětům (realizace 2003 – 2004). Využito bylo především upravené formy Hrabalova dotazníku žákovských postojů k předmětům, který mapuje subjektivně vnímanou oblibu, obtížnost a význam jednotlivých předmětů (dotazník byl rozšířen o dotaz na prospěch v předmětu). Do projektu jsou zařazeny i výzkumné sondy zaměřené na subjektivní význam školní práce z hlediska životních perspektiv, zjišťování žákovských pojetí učení a vyučování.Výzkumy zaměřené na motivaci žáků ve škole opakovaně upozorňují na silný globální motivační faktor: postoj žáků k předmětu. I při rozhovorech s žáky můžeme často slyšet razantní hodnocení vyučovaných předmětů: nezáživný, zbytečný, zajímavý, potřebný, nudný, ztráta času, lehký, důležitý, “opruz” atd. atd. Na různý postoj žáků k jednotlivým předmětům a na specifický charakter jednotlivých předmětů z hlediska motivačních možností upozorňují i učitelé: “Můj předmět nemají u přijímaček a tak na něj již kašlou.” “Pár dětí fyzika zajímá, ostatním fyzika nic neříká.” Přitažlivost předmětu a úroveň motivovanosti žáků je ovlivněna celou řadou činitelů, jmenujme alespoň některé: specifický charakter předmětu a jeho pojetí v osnovách (matematika x tělesná výchova), žákova zdatnost (schopnosti) pro jednotlivé předměty, obtížnost předmětu, náročnost učitele (hodnotící strategie), učitel a jeho vyučovací postupy, struktura motivačních dispozic žáka a zájmová zaměření, subjektivně vnímaný smysl (význam) předmětu. Otázka, jakou úlohu sehrává ve vytváření žákovských postojů k předmětu (souhrnnou motivaci) učitel, není nová. Velmi inspirativní je především metodika zjišťování postojových charakteristik, kterou vypracoval V. Hrabal (1988) při rozpracování autodiagnostických postupů pro učitele. Pomocí této metodiky bylo realizováno před patnácti až dvaceti lety několik dílčích výzkumných sond, které mapovaly postoj žáků k předmětům na druhém stupni ZŠ. Na tyto výzkumné sondy jsme navázali systematičtěji realizovaným projektem mapujícím postoje žáků k předmětům (realizace 2003 – 2004). Využito bylo především upravené formy Hrabalova dotazníku žákovských postojů k předmětům, který mapuje subjektivně vnímanou oblibu, obtížnost a význam jednotlivých předmětů (dotazník byl rozšířen o dotaz na prospěch v předmětu). Do projektu jsou zařazeny i výzkumné sondy zaměřené na subjektivní význam školní práce z hlediska životních perspektiv, zjišťování žákovských pojetí učení a vyučování.Cíle výzkumu:• Vytvořit orientační normy v oblasti postojů k jednotlivým předmětům (obliba, obtížnost, význam), které by učitelé mohli využívat při svých autodiagnostických postupech jako korektiv zjištěných diagnostických údajů žákovských postojů k předmětům.• Porovnat postoje k jednotlivým předmětům před patnácti lety a dnes.• Analyzovat jednotlivé faktory postoje k předmětům a jejich vzájemnou podmíněnost (typické konstelace).• Elaborovat žákovské pojetí pojmů: užitečnost školní práce (u jednotlivých obsahů a školních předmětů), význam pro život, smysl učení apod.• Zmapovat přínosy a rizika tlaku na “užitečnost” školní práce, “propojení školy s životem”.
Článek ke stažení [PDF]: Postoje žáků k předmětům jako projev motivovanosti