Sekce 5: PROCESY A VÝSLEDKY VÝCHOVY A VZDĚLÁVÁNÍ
Autoři: Klára Šeďová, Roman Švaříček, Martin Sedláček
Abstrakt: Realizovali jsme projekt akčního výzkumu zaměřený na změnu komunikačního chování učitelů směrem k tzv. dialogickému vyučování. Kvantitativní analýza dialogických indikátorů přesvědčivě doložila, že došlo ke změně pozorovatelných parametrů výukové komunikace. Především se zvýšil podíl rozvitých žákovských promluv s argumentací. Cílem tohoto příspěvku je prozkoumat, zda paralelně došlo v pedagogické komunikaci ve zkoumaných třídách k nějakým změnám v kolektivitě (tzn. počtu žáků, který se do komunikace zapojuje) a účelnosti (tzn. napojení na učivo a vzdělávací cíle učitele). Vycházíme z konceptu dialogického vyučování, jehož podstatou je podněcování myšlení a prohlubování porozumění žáků prostřednictvím stimulace žákovského zapojení do výukové komunikace (Alexander, 2006). Teorie dialogického vyučování nabízí řadu konceptuálních nástrojů, mezi nimiž dominují indikátory a principy. Indikátory jsou pozorovatelné fenomény, jejichž přítomnost signalizuje dialogické vyučování – např. autentické otázky, uptake, otevřená diskuse, žákovské promluvy s argumentací (Nystrand, 1997; Pimentel & McNeill, 2013). Často však bývá konstatováno, že samotná přítomnost indikátorů nezaručuje dialogickou povahu výukové komunikace (viz např. Boyd and Markarian, 2011). Alexander (2006) uvádí, že rozhodující je celková epistemologie výukové komunikace. Proto navrhuje sadu principů, které musí být v dialogickém vyučování dodržovány: (1) kolektivita; (2) reciprocita; (3) podpůrnost; (4) kumulativita; (5) účelnost. Realizovali jsme vzdělávací program pro učitele, v jehož průběhu jsm sbírali data. Učitelé realizovali lekce, jež byly nahrávány na video. Každá videonahrávka byla kódována z hlediska indikátorů a následně také z hlediska principů dialogického vyučování. V tomto příspěvku pracujeme s proměnnou žákovských promluv s argumentací, která je pro nás klíčovým indikátorem dialogického vyučování. Tuto proměnnou uvádíme do vztahu se dvěma dalšími proměnnými: (1) počet žáků, kteří se účastní komunikace (kolektivita); (2) podíl času, který je věnován komunikaci o relevantní látce (účelnost). Statistickými postupy jsme prokázali následující souvislosti: (1) Čím více je daná výuková epizoda kolektivní, tím více žákovských promluv s argumentací se v ní objevuje. (2) Čím více je daná výuková epizoda účelná, tím více žákovských promluv s argumentací se v ní objevuje. Principy dialogického vyučování tudíž nejsou přehnaně idealistickým konceptem, který komplikuje zavedení dialogického vyučování do praxe, jak jsme naznačili v jedné ze starších analýz (Šeďová et al. 2014). Naopak mají potenciál pozitivně katalyzovat změnu.
Klíčová slova: výuková komunikace, dialogické vyučování, principy, indikátory
Title: COLLECTIVITY AND EFFECTIVENESS IN DIALOGUE TEACHING
Abstract: We have implemented an action research project aimed at changing teacher communication behaviour towards so-called dialogue teaching. The quantitative analysis of the dialoguing indicators was convincing that the observable parameters of the teaching communication had changed. First of all, the proportion of advanced pupils‘ talks with arguments increased. The aim of this contribution is to examine whether there have been any changes in collectivity (i.e. the number of pupils involved in the communication) and effectiveness (i.e. connection to the teacher’s teaching and educational objectives) in parallel in the pedagogical communication in the classes under examination. We are based on the concept of dialogue teaching, the essence of which is to encourage the thinking and deepen understanding of pupils through the stimulation of pupils‘ involvement in teaching communication (Alexander, 2006). Dialogue theory offers a number of conceptual instruments, among which indicators and principles dominate. Indicators are observable phenomena, the presence of which signals dialogue teachinge.g. authentic questions, uptakes, open discussions, student speeches with arguments (Nystrand, 1997; Pimentel & McNeil, 2013). However, it is often noted that the presence of indicators alone does not guarantee the dialogue nature of teaching communication (see e.g. Boyd and Markarian, 2011). Alexander (2006) states that the overall epistemology of teaching communication is crucial. It therefore proposes a set of principles that must be followed in the dialogue: (1) collectivity; (2) reciprocity; (3) support; (4) cumulative. (5) Efficiency. We have implemented an educational program for teachers during which we have collected data. Teachers have conducted lessons that have been recorded on video. Each video recording was encoded in terms of indicators and subsequently in terms of the principles of dialogue. In this post we work with a variable of pupil talks with the argument, which is a key indicator of dialogue teaching for us. This variable is related to two other variables: (1) the number of pupils participating in the communication (collectivity); (2) the proportion of time devoted to communication on the relevant substance (effectiveness). (1) The more the teaching episode is a collective one, the more the pupil talks with the argument. (2) The more effective the learning episode is, the more the pupil talks with the argument. The principles of dialogue teaching are therefore not an overly idealistic concept that complicates the introduction of dialogue teaching into practice, as we indicated in one of the earlier analyses (Grey et al. 2014). On the contrary, they have the potential to positively catalyse change.
Keywords: teaching communication, Dialogue teaching, Principles, indicators
Download the article in English [PDF]: Not available.